Roman Skuhravý: Moje trenérská cesta

Jsem cholerik. Nijak to nepopírám.

Vždycky jsem byl ambiciózní a chci být úspěšný. Věřím své vizi, svému hernímu stylu. Ne vždy se mi však daří přenos informací směrem k hráčům a moje bouřlivá povaha už jich pár v minulosti vystrašila.

Ve své trenérské kariéře považuji setkání s mentálním koučem za klíčový moment mého profesního růstu. Potřeboval jsem nutně zvládnout své emoce a naučit se efektivněji komunikovat s hráči.

Setkání s Michalem bylo spíše náhodné a vyplynulo ze situace. Když jsem přijal angažmá v Opavě a objevila se možnost mít mentálního kouče přímo v realizačním týmu, neváhal jsem. Měl jsem za sebou osobní koučink a věděl jsem přesně, v čem mi to pomůže, kde mi to práci usnadní a kam se díky tomu můžu posunout. Dávno jsem přišel na to, že rozvoj týmu začíná nejdříve rozvojem trenéra.

1. První aktivní kroky

Naši spolupráci nastartovaly nejdříve dlouhé soukromé i skupinové rozhovory s realizačním týmem. Potřeboval jsem, aby moji vizi nejdříve pochopili a přijali ti nejbližší. Bylo nutné, aby Michal v roli kouče pochopil, co chci hráčům předat, co je chci naučit. Společně jsme postupně odhalovali, jak to udělat.

2. Analýza týmu

Za naprosto zásadní přínos mentálního kouče považuji dobrou orientaci v osobnostech hráčů, schopnost přečíst jejich sociální přednosti stejně jako slabiny. Hráč je jen člověk a já jako trenér se hodně soustředím na tělo, herní systém atd. Kouč mi pomáhal chápat, proč někdo reaguje tak a jiný jinak, proč to někdo chápe a jiný ne. Pozorně jsme sledovali vývoj a reakce hráčů na to, co procházelo neustálou revizí a vývojem: moje komunikace směrem k jednotlivcům a týmu.

3. Můj progres

V nekonečných diskuzích jsem pochopil, proč mě Michal učí pokládat hráčům otázky. Trpěl jsem, když mě učil “nereagovat“, vytvářet pro hráče “bezpečí v komunikaci“ a hlavně “počkat si na odpověď“. Pochopil jsem díky tomu, že hráče nepotřebujeme vymačkat, ale naučit ho, aby přebral za svou kariéru a rozvoj plnou zodpovědnost. Naučili jsme se hráčům ukazovat cestu, ale oni museli pracovat. Jinak pro ně nebylo místo.

4. Práce s chybou

Jedním z klíčových témat byla “práce s chybou“. Víte, když to hráč nekopne v jasné situaci, může mě jako trenéra ranit mrtvice. Michal mě naučil zaujímat “pozici nadhledu“ a stejně tak jsme tuto psychickou dovednost přenesli na hráče. Výsledkem byla herní odvaha a hráči už se po chybách ve výkonu nehroutili. Troufnu si říct, že tohle je po letech jedno z mých silných a osvojených témat.

5. Neuvěřitelný progres

Kromě týmového rozvoje a zpřesňování organizace hry běžel na pozadí individuální rozvoj některých hráčů, kteří využili Michala soukromě. Vím, že Michal využívá diagnostický nástroj Balance Management, který odhaluje současný psychický stav hráče a jeho nastavení. Dostával jsem tak téměř dokonalá doporučení směrem ke komunikaci s jednotlivci. Nastartovali jsme jejich proces učení se.

S některými to chvíli trvalo, ale bylo úžasné sledovat, jak se i z odepsaných hráčů stávalo horké zboží na fotbalovém trhu. Jejich cena neuvěřitelně vzrostla!

Jen pro zajímavost jména některých hráčů a růst jejich hodnoty na trhu:

Pokud se ptáte na výsledek naší spolupráce, pod kterou se samozřejmě podepsal celý realizační tým, pak jsme v prvním roce neočekávaně postoupili do finále MOL Cupu a ve druhém postoupili do první ligy mezi absolutní elitu. Splnili jsme svůj cíl.

Očekávaně se mi potvrdilo, že komunikační trojúhelník “trenér – hráč – kouč“ je cestou k uvolnění potenciálu hráče.

Je pro mě naprosto klíčové zrychlit přenos informací směrem k hráči i týmu a v tom mi pomáhá spolupráce s koučem. Každý jsme odborníkem v jiné oblasti, proto se to tak skvěle doplňuje.

Nezbytná je pro mě znalost typologie hráčů a zákoutí jejich povah a osobností. Naučil jsem se vnímat neustálou komunikaci jako základní předpoklad úspěšnosti jakéhokoli týmu. Opřu-li tyto znalosti o jasnou organizaci hry, funkční herní systém, je půl úspěchu hotovo.

Na spolupráci s Michalem vzpomínám rád, protože jsme si dávali navzájem za uši, v tom nejlepším možném slova smyslu. Doplnili jsme se jako lidé. Já jsem plyn a on je brzda. Naučil mě zamyslet se, vážit svá slova, individualizovat přístup k hráčům. Stále jsme v kontaktu a vždy se oba těšíme na nekonečné debaty o našich svěřencích.