Jsem dlouhodobě zraněný, co teď?
Zranění jsou bohužel neodbytnou součástí sportování. Kromě fyzické bolesti s sebou nesou i velkou psychickou zátěž, která je mnohdy těžší než ta fyzická.
Psychická zátěž je důsledkem různých emocí – ať už je to strach o místo v týmu, o ztrátu formy, strach z opětovného zranění, strach o smlouvu nebo smutek a hněv při vynechání vysněné akce. Někteří sportovci pociťují pocit křivdy a nespravedlnosti – proč se to stalo právě jim a proč právě teď?
Navíc, je jim dlouhodobě odepřeno dělat to, co dělají nejraději. A proces rekonvalescence je často provázen stereotypními aktivitami, při kterých sportovci chybí kolektiv, na který je zvyklý. K tomu se přidá fyzická bolest a sportovec stojí před velkou výzvou – jak toto všechno zvládnout a vrátit se – jak se lidově říká – silnější než předtím?
Nebojuj, přijmi situaci
Bezprostředně po zranění přichází u sportovce šok, bolesti, zmatení či hněv. Co se mi stalo a co to pro mě a mou kariéru znamená? Tyto emoce a myšlenky jsou přirozené a každý si je potřebuje prožít. Nepotlačuj je, nesnaž se být násilně pozitivní. A zároveň, je v sobě neživ. Když nejsilnější emoce odezní, přijmi to, jaká situace nastala. Nezměníš to, nebojuj s tím, neviň se. Zranění je dočasné, patří to ke sportu. Vrátíš se. Přijetí bude chvíli trvat, ale je to ta nejdůležitější fáze, bez které se nepohneš dál. Je mnoho sportovců, kteří se po zraněních vrátili silnější, ať už fyzicky nebo psychicky. Nejde o to, co se ti stalo, ale jak se k tomu postavíš.
Nemusí to být ztracený čas
Čas zranění s sebou přináší více volného času. Zkus si najít něco, co jsi už dlouho chtěl udělat nebo v čem ses chtěl zlepšit. Najdi si něco, díky čemu budeš cítit, že se posouváš a není to ztracený čas. Ať už to bude přečtení nových knížek, zdokonalení se v cizím jazyce, meditace, více času s rodinou a přáteli, zvládnutí povinností ve škole, rozběhnutí businessu nebo posílíš jiné části těla, které nemáš zraněné. Co si vybereš, je na tobě. Pokud budeš produktivní, tvoje psychická pohoda vzroste. Mozek potřebuje stále něco dělat a budovat. Tehdy se nám vylučuje dopamin, díky kterému se cítíme lépe. Dopřej si také aktivity, které tě nabijí dobrou energií. Budeš ji potřebovat. Nekoncentruj se příliš na to, že jsi zraněný.
Malými kroky k velkému cíli
Proces rekonvalescence se zejména zpočátku může zdát jako nekonečný. Zkus si dávat malé cíle – například týdenní. Co chceš v ten týden dosáhnout či zlepšit? Porovnávej si, v čem ses posunul za poslední týden/dva. Tvoje psychika potřebuje vidět malé úspěchy. I malý pokrok je krok dopředu. A blíže k velkému cíli. Nesoustřeď se příliš na samotný návrat, ten se může zdát velmi vzdálený a může tě to demotivovat. Soustřeď se na postupné kroky na cestě za návratem. Těš se z každého zlepšení.
Buď zodpovědný
Při procesu rekonvalescence je důležité být maximálně zodpovědný. Správně dodržuj, co ti řeknou fyzioterapeuti či trenéři. Navíc, správná životospráva ti pomůže k tomu, abys byl co nejdříve a hlavně kvalitně v pořádku. Například klíčový je spánek – je to nejúčinnější forma regenerace. Psychické i fyzické. Měj kvalitní spánek – alespoň 8 hodin denně. Nejlepší spánek na fyzickou regeneraci a obnovu tělesných funkcí, kostí či svalů je před půlnocí. Strava je stejně důležitá. Tvoje tělo potřebuje mít kvalitní výživu na obnovu vláken a léčení zranění. Pokud to nebudeš zanedbávat, při návratu se budeš cítit silnější a budeš mít menší strach z obnovení zranění. Budeš vědět, že tělo dostalo to, co mělo.
Pomaly dále dojdeš
Když se návrat začíná blížit, bolest ustupuje, sportovci často začínají být netrpěliví a nejraději by už šli do plné zátěže. Pochopitelně. Důležité však je být trpělivý a neuspěchat svůj návrat. To by totiž mohlo znamenat opětovné zranění a doba rekonvalescence by se zbytečně prodlužovala. Je klíčové poslouchat doporučení trenérů či fyzioterapeutů. Důvěřuj procesu.
Dostaneš se do toho
Po návratu do plné zátěže to někdy nejde tak, jak by si sportovci představovali. Dlouhodobý výpadek tréninku se často projeví na rychlosti, přesnosti či fyzické kondici. Je to přirozené. Není možné od sebe očekávat to, že ti to půjde tak dobře jako před zraněním. Dopřej si čas, kdy se dostaneš zpět do formy. Nebuď na sebe příliš náročný. Opět si dávej krátkodobé cíle na trénink, na týden. Na co se v tom týdnu zaměříš a co chceš, aby bylo lepší než předchozí trénink/týden? Po každém týdnu si vyhodnoť, co se ti už v tréninku či při soutěžním výkonu podařilo lépe než týden předtím.
V tomto období je častý i strach z obnovení zranění. Zkoušej si na tréninku různé pohyby či činnosti, kterých se obáváš, nejdříve pomalu, bez vyšší intenzity, aby sis v nich získal jistotu. Intenzitu postupně zvyšuj. Důvěřuj procesu, který jsi absolvoval a správně regeneruj.
Užívej si to
To nejdůležitější při návratu je to, že opět můžeš dělat to, co tě baví. Užívej si to. Těš se, že jsi zvládl těžké období, že jsi znovu s spoluhráči, a že znovu můžeš dávat góly, střílet body, vyhrávat fiftíny nebo překonávat vlastní rekordy.
Zranění nejsou příjemnou součástí sportu, avšak patří k němu a málokterý sportovec se jim vyhne. Není důležité vědět jen to, jak ho zvládnout, ale zejména jak mu předejít. Správná regenerace, kompenzační cvičení, kvalitní strava a spánek jsou při prevenci zranění klíčové. Zda to dodržujeme, je na zodpovědnosti každého z nás.