Ve sportovní psychologii jsme doma. Přesvědčte se o našich zkušenostech s mentální přípravou jednotlivců i týmů.
Simone Bilesová, jedna z nejvýraznějších sportovkyň na olympijských hrách v Tokiu v roce 2021, odstoupila ze soutěže poté, co se u ní objevil „twisties“, mentální blok, který způsobuje, že gymnastky ztrácejí prostorové povědomí během složitých pohybů. Její rozhodnutí upřednostnit své duševní zdraví před ziskem zlata vyvolalo širokou diskusi o tlaku, kterému sportovci čelí, a o důležitosti duševního zdraví ve sportu.
V předchozím článku jsme diskutovali o tom, proč a jak jsou symboly tak důležité pro úspěch týmu: jsou to mocné nástroje, které posilují identitu, jednotu a úspěch tím, že podporují pocit sounáležitosti a hrdosti mezi hráči a fanoušky. Slouží také jako emocionální kotvy, zvyšují sebevědomí a vytvářejí psychologické výhody oproti soupeřům, což v konečném důsledku přispívá ke soudržnosti, motivaci a výkonnosti týmu.
Trenéři, školitelé a hráči, kteří chápou význam společného symbolu a identity, mohou využít jeho sílu a učinit z něj ústřední prvek svých tréninků a rituálů před a po zápase.
Pojďme podrobněji prozkoumat, jak na to.
Jak společné symboly zlepšují identitu a úspěch týmu?
Jak jsme se podělili v našem posledním příspěvku, symboly jsou silným vyjádřením identity týmu a jeho společných hodnot, spojují hráče a fanoušky a podporují jednotu a spolupráci. Jaký je tedy psychologický pohled na sílu používání symbolů v týmových sportech?
Představte si, že váš tým v poločase prohrává. Hráči jsou vystresovaní, nervózní a morálka upadá. V šatně, když všichni vyčerpaně svěsí hlavy, hlavní trenér vytáhne helmu Sparťanského bojovníka, symbol vašeho týmu. Zvedne ji vysoko a skanduje vaši mantru „My jsme Sparta!“. Tým se jeden po druhém zvedne, postaví se rameno na rameno a přidá se ke skandování.
FC Petržalka čelila před začátkem naší spolupráce značným výzvám. Během posledních šesti let se mužstvo nikdy neumístilo v lize výše než na 8. místě a v týmu byla vysoká fluktuace trenérů, přičemž během tohoto období bylo jmenováno více než 15 hlavních trenérů. Klub trpěl nestabilitou, spíše reaktivním než proaktivním řízením, neustálými změnami a nejasnou kulturou, vizí a cíli.
Začátkem roku 2020 jsem se jako sportovní psycholožka připojila k A-týmu Slovenského házenkářského svazu, který se připravoval na Mistrovství Evropy. Tým v té době čelil významným překážkám způsobeným celosvětovou pandemií COVID-19, včetně rušení reprezentačních srazů a omezené možnosti společného tréninku pod vedením nového trenéra.
Na začátku spolupráce jsme se spojili s realizačním týmem, kde jsme si prošli jejich očekávání a mé možnosti, co dokážeme udělat před Mistrovstvím světa. Nastavili jsme si základní věci a to, jak bychom se chtěli na Mistrovství prezentovat a co od týmu a jednotlivých hráčů očekává hlavní trenér. Hlavním cílem bylo z 20 hráčů vytvořit 1 tým, který bude spolupracovat, komunikovat, ale především hráči budou bojovat jeden za druhého.
